Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. kapitola - Biograf Revoluce

Jak jinak, začnu ze široka. Všechny biografy našeho mládí mají něco společného a to svoji atmosféru, která byla docela jiná než mají biografy nebo kina (chcete-li) dnes, tedy v době elektronické, s televizí, DVD a PC.

Filmová představení prožívaly lidské skupiny podle věku, po svém. Školáci většinou mimo eskyma a polárky lízaly plátno z první brázdy za kačku, a cítily se být indiány, vojáky, bandity, výzkumníky, děvčata pak těmi štíhlými krasavicemi, o jejichž přízeň usilovali muži vybraným dvořením, nebo holkami, co je přijali kluci za správné kamarádky, což se od skutečného soužití kluků a holek diametrálně lišilo. Většinou se kluci holkám posmívali, malinko jimi opovrhovali nebo je rovnou tahali za vlasy, kteréžto chování jim asi zbylo po prapředcích. Návštěvu kluků v biografu krásně popsal pan Karel Poláček ve své knížce, Bylo nás pět.

Ne tak ti odrostlejší. Ti kupovali za nekřesťanské peníze (asi 6,- Kč) lístky do brázdy poslední a chodili na film zásadně po dvojicích. Tedy dvojicích opačného pohlaví, abych byla přesná. Sice by propadli, kdyby měli na známky vyprávět obsah filmu, ale zase alespoň někdo chodil na sovětské filmy. Takové dvojice byly u pokladních velmi oblíbené, zrovna tak jako důchodci, kteří se v zimě chodili do biografu ohřát, aby ušetřili za topení. Myslím, že na sovětské filmy bylo i nějaké zvláštní, výhodné vstupné, ale zas abych si tak moc nevymýšlela... Někdy se také muselo čekat, zda se sejde minimální počet osob, aby se mohlo začít promítat, takový byl zájem o některé filmy.

Mezi takto dvěma vymezenými hlavními skupinami se nacházel lid prostý, středního a staršího věku, který skutečně přišel na filmový prožitek a když nehráli filmy s pracovní tematikou (kterých tedy bylo v té době docela dost), tak si krásně odpočinuli nejen od dětí a pracovních povinností, ale i od hesel, jak všechno bude úžasný, hlavně v budoucnu a že pro to budoucno musíme usilovně, s radostí, úsměvem a písní na rtech, pracovat. Do této skupiny se přestupovalo ze zadních řad, zatímco z těch prvních se šlo časem do těch posledních. Tento koloběh někdy narušovali vojíni, co potřebovali, aby jim zbyly finance na pivo, když na ně nevyšla žádná slečna, a proto zabírali první řady.

Už jsem taky vzpomínala, že nás se školou vodili do biografu povinně na válečné filmy, ze kterých jsem měla trauma a valnou část takového filmu jsem strávila v předklonu, schovaná za opěradlem a s prsty zacpávajícími si uši a když jsem to nestihla a zahlédla jsem drastickou scénu, nespala jsem několik nocí...

Vstupenky se převážně kupovaly u pokladen na představení konané téhož dne a někdy byla honička, aby nebylo vyprodáno. To štěstí, když jsem držela vstupenku v ruce a ještě byl chvíli čas, něž začali pouštět do sálu. Okukovaly (nebo okukovali) jsme zatím plakáty, lelkovaly před kinem a klábosily o důležitých věcech, kdo s kým nemluví, komu se líbí jaký kluk a který je úplné nemehlo a jaká je jedna jistá, potvora a zrádkyně. Také jsme velice nenápadně sledovaly dění v klukovské části, jestli jsme dostatečně sledovány a proto se rozprava mezi námi děvčaty nesla v nepřirozeném hlasovém tónu, často jsme se smály, i když se nedá říct, že náš smích připomínal cinkající perly.

Když čas nazrál, přiřadily jsme se k hroznu dychtivých návštěvníků a vytvořili špunt u vstupních dveří do sálu, kde stály dvě trhací paní. Tedy paní, které trhaly konce vstupenek. Někdy to byl takový fofr, že ze vstupenky, které byly z tenkého papíru, zbyl rozdrbnutý cár, jako by ho ukousl pes.

Pamatuji na to, když jsem v našem biografu, viděla poprvé film Cesta do hlubin študákovy duše. Seděly jsme s mámou na kraji a z naší síťovky se základními potravinami ukrutně voněla šiška chleba. Já hlady šilhala a tak než film skončil, ulamovala jsem ten chleba kus po kusu a málem jsem ho snědla celý, jako malinu. Ještě teď cítím tu fantastickou chlebovou chuť. A tak se v biografu konzumovaly i takovéto potraviny, nejen ňamkové eskymo, polárka, nebo bonbony fialky, či zelené, větrové, gumové kuželky.

O víkendových představeních jsem viděla spousty pohádek, např. Čapkovu Kočičku a pejska, Sadko, Vzpoura hraček, samozřejmě film Čuk a Gek a Pyšná princezna. O Punťovi a čtyřlístku a Zpívající pudřence, nemluvě. Načisto jsem zapomněla název i děj filmu, ale zůstala mi vzpomínka na film, jehož kulisou byly překrásné severské fjordy, kudy plul muž na kánoi, mám pocit, že buď někoho hledal, nebo prchal. Z těch pozdějších filmů to byly filmy, 2 x 2 je někdy pět, Neporažení, nebo Pruhovaná plavba, Celý svět se směje a co já vím, moc a moc jiných.

Před každým filmem se promítal žurnál, takže bylo možno počítat ještě s 10 min pozdním příchodem, kdy se po žurnálu rozsvítilo světlo a opozdilci napochodovali na svá místa. Byli tací, co s tím pravidelně počítali, protože žurnály se věnovaly pracovním úspěchům, bojům o zrno, šťastné a rozesmáté mládeži, co neměla nic jiného za úkol než v modrých košilích za doprovodu harmoniky zpívat optimistické písně, maximálně pak budovat kde co na stavbách mládeže.

Náš biograf měl tu vymoženost, že měl odkládací místnost na děti rodičů, kteří se tak mohli dostat do bijáku, když neměli hlídání. Přemýšlela jsem, zda to bylo jen na dobu tzv. odpoledního představení od 18.00 nebo i na večerní, od 20.00 hodin, ale to se mi nějak nepozdává, to by ty děti tam určitě usínaly...

O našem bijáčku by se daly psát romány, zrovna jako o těch ostatních. Prožitky z filmů byly tehdy o to intenzivnější, protože byly vzácné, nebyly každodenní. Vinetouovský seriál filmů se stal fenomenem doby, který snad překonala již jen legendární céčka. Některé filmy jsme museli vidět několikrát, i hodněkrát. Ve tmě, jen s obrysovými světly, které značily únikové cesty, se to nádherně snilo, nebo později vinula ruka k ruce, koleno ke koleni...

Biograf Revoluce se nacházel v pasáži, asi ob dva domy od školy. Než jsme došli do pokladny pro vstupenky, prošli jsme okolo poutacích skřínek, kde byly vystaveny fotografie z filmu právě jdoucího nebo budoucího a taktéž plakáty. To mě, a nejen mě, velmi bavilo. Nad biografem měl sídlo profesionální fotograf, který vytvořil i fotografie mé a mých dětí.

Co jsem objevila v archivu hl.m. Prahy:

Nejstarší zápis jsem objevila z 11.prosince 1934, ve kterém stálo, že místní skupině "Družiny čsl. válečných poškozenců" bylo uděleno nepřevodné povolení pořádati v Praze-Pankráci čp. 540 pod označením "Bio Libuše" kinematografické představení. Toto licenční oprávnění platilo do 30.června 1936. Za zástupce obchodvedoucího se schválil pan Josef Kotek, bytem v Praze-Michli, Na Lišce čp. 969. Tuto licenci vydal Zemský úřad v Praze.

Dalším dokladem byla koncese na provozování kina Imperial, udělená 10. února 1943 a obdržel ji Georg Poxleitner. Ten provedl v kině stavební úpravy, které byly 22.6.1944 zkolaudovány. Tyto doklady byly v jazyce německém a tak jsem si moc nezabádala...

Podle zápisu z 29.5.1945 byly přezkoušeny všechny dosavadní doklady a provoz kina, stále se jménem Imperial, ač již po válce.

ar.jpg

archiv.jpg

1. strana protokolu z policejní prohlídky, podle které byl v kině pěkný binec

detail.jpg

 
Podle tohoto detailu z první strany zápisu zjistíme, že Kinoperatér Hubený při vytknutí těchto závad projevil více odporu nežli pochopení pro bezpečnost a udal, že co má dělat, když je v kabině zima. Byl upozorněn, že jak v kinu, tak v kabině je ústřední topení.

archivy.jpg

2. strana zápisu z revize. Na závěr konstatuje vrchní oficiál Zajíček, že toto jednání se příčí policejně bezpečnostním předpisům.

archi.jpg


Nafotografovala jsem záhadný doklad z 15.5.1944, který byl ve spisu jediný, který potvrzoval, že se kino chvíli jmenovalo Radost, ale zároveň i Imperial. Pamětník Mirek Toms mi jednou napsal:
To kino "Revoluce" se před květnovou revolucí (ale to jste ještě nebyla na tomto světě) jmenovalo "Radost" a 5.5.1945 v něm měl běžet film s Buriánem "Funebrák" ovšem ten už neběžel a naše vstupenky propadly...
Tak nevím, podle zápisu z 29.5.1945 se kino stále jmenovalo Imperial... 

arch.jpg

Situace kina při kolaudaci v roce 1944

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

i need someone to write my assignment m66wny

(Eugenekib, 5. 4. 2023 10:50)


Tips effectively considered!!
writing the personal essay https://service-essay.com engineering dissertation https://service-essay.com

Konec kina Revoluce

(Miluše Vrátilová, 10. 3. 2015 22:38)

Jako dítě si pamatuji, že dům ve kterém bylo kino Revoluce se z půlky zřítil. A to byl konec kina. Nepamatuji si ale vůbec rok. Mohlo to být někdy v 60tých letech.

Re: Konec kina Revoluce

(Autorka, 17. 1. 2023 17:04)

Ne to nebyl ten dům co se zřítil, kino Revoluce bylo zbouráno kvůli bourání celé této části ulice. Jen škola zůstala...

Re: Konec kina Revoluce

(Miroslav Vítek, 28. 12. 2017 14:46)

Blok domů ,kde bylo kino jsem znal.Na rohu potraviny , vedle lahůdky vedoucí pan Holý , drogerie pana Vápenky, cukrárna. V drogerii jsem se učil.Pan vedoucí byl na tehdejší dobu podnikavý . V prodejně jsme vyráběli balená ředidla, destilku, odlakovač , laky na nehty... Prostory nám brzy nestačily. Co tedy dělat ? Pan Vápenka se asi nikoho ani neptal a dva průjezdy do domů přepažil a hned jsme měli sklady.Ohradil si i místo ,kde stával zbouraný dům .Dům ,kde bylo kino Revoluce byl podepřen dřevěnými kládami , ty se hodily, vznikla tak zastřešené kůlna , kde se skladovaly sudy s ředidly , benzínem , kyseliny atd. Nechci se domýšlet co by se stalo ,kdyby tam někdo hodil sirku. Před drogerií mi v zimě postavil stánek a já jsem tam prodával věnce a podobné věci ,které pan vedoucí s manželkou po večerech vyráběli. Dům zbourali někdy kolem roku 1976. Nám postavili novou prodejnu na rohu Štětkovi ulice.Po smrti pana Vápenky jsem tam dělal vedoucího až do roku 1992.

Foto kina Revoluce

(Honza Gek, 29. 1. 2019 19:39)

Zajímavé že se nedochovala žádná fotografie kina Revoluce a jeho okolí

Re: Foto kina Revoluce

(Autorka , 17. 1. 2023 17:01)

Získala jsem foto ulice před zbouráním kde kino bylo

Re: Foto kina

(František , 5. 2. 2021 2:04)

Měl jsem fotku, ale již nevím kam se zdařilá. Pamatuji v kině prodavačka po žurnálu nosila Eskymo 50 hal. Polárku a Míšu za 1 Korunu. Já se narodil v ul. 5.května 11, roku 1951

kaiser permanente pharmacy hours dgsolbvfdTwetlyrubae

(ShousVed, 29. 5. 2021 16:54)

how do i get a prescription for cialis https://krocialis.com/ - cialis ontario stockists of cialis

sbbolthdaudibBtjskelth

(prusaHtf, 28. 5. 2021 18:02)

liquid tadalafil https://cialishav.com/ - cialis available in walgreens over counter?? cialis adderall

gsaxzvofbldaudibBtjskeltx

(prusaAni, 26. 5. 2021 7:43)

giant food store phoenixville pharmacy https://pharmacyken.com/ - bringing prescription drugs into canada rite aid store hours pharmacy

over the counter viagra duane reade fcsogsaxzvofbldaudibBtjskeltg

(Anooprusa, 22. 5. 2021 3:24)

viagra good for pregnancy https://llviagra.com/ viagra des plantes

viagra praf fcsogsaxzvofbldaudibBtjskelth

(Anooprusa, 18. 5. 2021 2:57)

viagra and cialis taken together https://llviagra.com/ what does pfizer viagra do

super saver pharmacy frbdcacldaudibBtjskelti

(Jebgprusa, 14. 5. 2021 22:56)

Viagra Oral Jelly https://pharmacylo.com/ canadian pharmacy store

can you buy real viagra online fcsogsaxzvofbldaudibBtjskelth

(Anooprusa, 11. 5. 2021 11:18)

pfizer viagra price reduction https://llviagra.com/ - viagra polo what is viagra used for yahoo answers

can women take tadalafil olgsasbnvoegfdaudibBtjskeltn

(GvdbSwevy, 28. 4. 2021 22:48)

tadalafil 20 mg soft tabs https://boxtadafil.com/ - tadalafil from india reviews tadalafil 5mg canada

boots pharmacy dgsbvfdTwetlyzhyxq

(LhdvShous, 26. 4. 2021 12:43)

cialis generic https://asciled.com/ - buy 36 hour cialis without prescription cialis canadian pharmacy no prescription

tadalafil no prescription hvgeeahdaudibBtjskelty

(BbdfRers, 23. 4. 2021 12:08)

herbal viagra gnc https://gensitecil.com/ - women viagra pills how much does the military spend on viagra

cialis discount card hvgeahdaudibBtjskeltb

(BrfgRers, 27. 3. 2021 2:42)

https://ljcialishe.com/ - generic cialis 5mg https://cialisvja.com/ - how much is cialis https://viagraonlinejc.com/ - natural viagra alternatives https://viagratx.com/ - does viagra increase blood pressure https://buycialisxz.com/ - cialis dosage 40 mg

Vchod do kina

(Milan Hendrich, 6. 8. 2014 16:09)

Vchod do kina (respektivě do průchodu) z levé strany lemovala Žárova cukrárna a zmíněný fotograf se jmenoval Atelier NOVÁK. Obě živnosti byly později znárodněny, ale zůstaly v provozu. Jsem o trochu starší a tak se na obě živnosti osobně pamatuji, ještě z doby před válkou. Znám jména i dalších živností i jména majitelů v okolí kina.

Re: Vchod do kina

(Alena Hrycanjuková, 15. 4. 2016 20:16)

Ráda vzpomínám - do atelieru mě odvedla babička v roce 1971 a fotkumám dodnes - hrdě na ní ukazuji své první hodinky. Bydlela jsem v ulici Lomnického a zůstal stát jako jediný, ostatní zbouraly při stavbě metra. Do školy jsem chodila Ke kostelíčku - byly to nádherné časy